Sympozium 2022:
Bible a Duch svatý

Ať už je Bible předmětem akademického bádání nebo nástrojem každodenní zbožnosti a duchovního formování, práce s ní má v lidských rukách vždy pravidla. Jakou úlohu při čtení Bible ale sehrává třetí osoba Trojice? Jaká je role Ducha svatého při formování biblického kánonu, jeho přijímání během dějin církve a jaká je dnes, když se na Bibli díváme optikou soudobých problémů a potřeb?

Toto sympozium se pokusí poodkrýt možnosti konceptualizace aktivní role Ducha svatého při četbě Bible s ohledem na současnou situaci na polích biblistiky, biblické hermeneutiky a praktické teologie.

Pro přispěvatele

Návrhy příspěvků posílejte do 30. září 2021 na adresu sympozium@vosmt.cz.

Návrh sestává z názvu a anotace o nanejvýš 300 slovech.

Program (doplňováno průběžně, řazeno abecedně)

Michael Buban: Pojem zkušenosti v letniční hermeneutice od poloviny 20. stol. po dnes

Letniční hnutí se od konce 2. světové války projevilo nejen jako vitální misijní síla, ale i jako síla intelektuální. Pojetí Ducha svatého jako komunikativního společníka na cestě víry, stále se objevující charismata, nové kulturní kontexty na misijním poli a měnící se tvář západní společnosti přinutila letniční nejen k autorství tréninkových manuálů, ale i pokusů o vysvětlení principů náboženské zkušenosti, která jejich hnutí ustavila. Tento příspěvek se pokusí utřídit fáze vývoje přemýšlení o roli (nejen náboženské) zkušenosti v biblické hermeneutice, rozeznat hlavní názorové proudy a nastínit možné cesty vpřed.

Milan Buban: Lectio divina jako nástroj rovnováhy mezi exegetickým a duchovním čtením Písma

Není to tak dávno, kdy česká letniční církev s nadšením přijala gramaticko-historickou metodu jako východisko správného výkladu Bible. Porozumění gramatického významu textu v jeho dobových souvislostech se stalo kompasem každého dobrého vykladače. Mnozí však brzy pocítili, že pouze exegetické čtení, stejně jako dříve čtení pouze duchovní, může degradovat k obhájení vlastních předpokladů. Ve svém příspěvku se pokusím navrhnout, jak spojit exegetické a duchovní čtení Písma do rovnováhy za pomoci starobylé metody Lectio divina.

Milana Faldynová: Apologetika v první církvi

První církev je současné církvi vzorem v přístupu k evangelizaci, v postoji vůči vlivu sekulárního prostředí, ve správě majetku, či vnitřní organizaci. Pro letniční hnutí je rovněž důležité, jakým způsobem první církev pracuje s dary Ducha svatého. Může být vzorem i pro naše dnešní apologetické metody? Tento příspěvek má za cíl zaměřit se na vybrané apologetické obsahy Nového zákona a nastínit, jakým způsobem mohou být inspirací pro současnou apologetiku.

Michal Foltín: Pohľad na Písmo očami Bethel Church

Učitelia a nasledovníci hnutia Bethel Church dávajú vo svojej teológii osobným skúsenostiam a zážitkom veľký priestor. Tieto zážitky a skúsenosti následne formujú ich doktríny a v nemalej miere tak utvárajú ich celkový pohľad na Písmo. Základom pre správne porozumenie a aplikáciu Písma je poznanie Boha, ktorý skrze svojho Ducha uvádza človeka do pravdy natoľko, že je schopný ju rozoznať a uveriť jej. Mali by sme si preto právom položiť otázku, ktorá predstaví precedens pre ďalšie porozumenie smerovania tohto hnutia. Je práca s Písmom v Bethel Church základom ich učenia a ak áno, je to Duch svätý, ktorý pracuje skrze ich teologické dôrazy?

Marek Harastej: Využití synchronních metod studia Bible ve skupině

Výuka teologie zpravidla připravuje studenty na výklad Bible, který vychází z exegeze a pracuje s hermeneutickými metodami výkladu. Tyto diachronní metody nám umožňují hlubší vhled a chrání nás před subjektivismem. Zároveň ale staví vykladače do pro dnešního člověka obtížně přijatelné role mentora a autority. Synchronní metody naopak umožňují přístup k textu z pozice rovnocenného partnera či spolupoutníka. Příspěvek si klade za cíl vysvětlit základní vymezení synchronních a diachronních metod, jejich přínos, ale také limity. Představit některé konkrétní metody a na nich ilustrovat možnosti synchronního přístupu při výkladu Písma svatého zvláště v heterogenních skupinách, kde se potkávají „zkušení“ křesťané s lidmi, kteří sami sebe definují jako nevěřící či hledající.

Pavel Hejzlar: Hospodin usmrcuje i oživuje

Motiv zničení a obnovy, který potkáváme napříč Starým zákonem, slouží jako ukazatel na Hospodinovu božskou nadřazenost. Tento motiv přiznává Bohu náležitou čest a člověka umisťuje na jeho místo v posvátné bázni, ale také s nadějí. Neštěstí je v tomto monoteistickém rámci vysvětlováno s odkazem na svrchovaného Boha, ovšem bez jakéhokoli náznaku morální újmy na Jeho dobrotě a spravedlnosti. Bůh je svrchovaný, ovšem náležitá odpověď ze strany člověka je také na místě. Tato komplexní teologie skýtá potenciál tváří v tvář zvratům lidského osudu. Pavlův argument v listu Římanům lze nahlížet v novém světle, v němž jsou všichni činitelé podřízeni Boží svrchovanosti, ať už je to sám Kristus, jednotliví křesťané, Izrael, lidstvo, nebo celé stvoření.

Jiří Kucián: Inspirovanost Písma

První část příspěvku pojedná o roli Ducha svatého při inspiraci Písma. Druhá se bude tázat po účelu této inspirace, třetí po trvání této inspirace. Poslední dvě části příspěvku se zaměří na otázky textových variant v biblických rukopisech a otázky překládání Bible právě s ohledem na inspirovanost biblického textu.

Lukáš Targosz: Stavitel víry a bořitel náboženství

Duch svatý nás podle Ježíše uvádí do veškeré pravdy, a to zahrnuje také bourání falešných představ o Bohu. Duch nejen staví naší víru, ale také boří nebo otřásá vším, co jsme si na ni přidělali my sami, včetně nesprávného čtení Bible – aby zůstalo jen to, co je od Boha, a co je skutečně neotřesitelné. Na cestě víry je tento proces dobře viditelný na půdorysu konstrukce – konverze – zpochybnění – dekonstrukce – dekonverze – rekonstrukce. Přijmeme-li roli Ducha nejen jako stavitele naší víry, ale také jako bořitele našeho náboženství, vydáme se na cestu ke zmocněné a plodné duchovní zralosti